Zobrazení: 3515

V březnu před dvaceti lety vybojovala Solidarnosć první svobodné volby, v říjnu vyhlásil Mátyás Sűrös Třetí Maďarskou republiku, do poloviny listopadu svrhlo hnutí Demokracie Teď Honeckerovu vládu a Berlínskou zeď. Československo přežívalo jako poslední ostrůvek totality, než brutální policejní zásah proti studentům vyprovokoval občany, aby i oni vyšli do ulic. V Praze mívají barikády většinou jen symbolický význam: bývají znamením toho, že už jsou zbytečné (Willi Lorenz, Monolog o České zemi).

Zobrazení: 3511

Jubilea nám mezi jiným poskytují příležitost pohlédnout na přítomnost z jiné perspektivy. To je obzvláště užitečné, když takové srovnání prokáže naše současné postoje a názory jako neadekvátní a falešné. V připomenutí pražského jara můžeme sledovat dva vyhraněné přístupy: nezájem a bagatelizaci na české straně a intenzivní zájem ostatních evropských zemí, snad nesilnější v Rakousku. Připomenutí rakouského podílu je podnětné hned z několika důvodů: pro zhodnocení Pražského jara v širší perspektivě, pro posouzení současné role ČR ve světě i pro pochopení současných neutěšených vztahů s našimi sousedy.

Zobrazení: 3619

Pražské jaro 1968 bylo v podstatě bojem dvou frakcí uvnitř KSČ, shrnuje zasvěceně část politické reprezentace. Byl to pokus o kvadraturu kruhu, o spojení socialismu a demokracie, tržního a plánovaného hospodářství, dodávají přemýšlivější. Krátká epizoda bez významu pro současnost, shoduje se s nimi podstatná část veřejnosti. Pokud nám takový způsob vidění historie postačuje, můžeme se s tím spokojit a obrátit svou pozornost k věcem důležitějším. Přesto stojí za připomenutí, že koncem šedesátých let nevládla v Čechách blbá nálada.

Zobrazení: 6008

Myslím, že se to mohlo již tenkrát tušit. Neboť před tímto pátkem (30. 9. 1938 – přijetí Mnichovské dohody) bylo ono drsné pondělí v polovině září (19. 9.), kdy z čista jasna náš národ i naše vláda, zcela nepřipraveny, dověděly se z francouzské tiskové kanceláře, že Anglie a Francie se rozhodly podporovat německý požadavek odloučení německých území. Bylo by to zajisté možno učinit jinak, ohleduplněji; že se tak nestalo, mělo svůj smysl… smysl neodvolatelnosti. Bylo by bývalo možno, aby obě velmoci v společném provolání k českému národu vyložily nutnost svého počínání, jak ji viděly; byly by mohly českým vůdcům ulehčit odpovědnost před českým národem. Neučinily nic takového... Zvolily způsob co nejnesrdečnější, skoro by se mohlo říct brutální... Chtěly však pravděpodobně, aby bylo slyšet bouchnutí dveří mezi námi a jimi; chtěly zamezit další diskuse a dát najevo, že pro ně je věc vyřízena... Ty dveře však nepřirazil vítr, ale lidská ruka. Ve skutečnosti již nebylo návratu k dřívějším stadiím československo-francouzského spojenectví.

Zobrazení: 4248

Máme-li dnes jmenovat nějakou skutečně klíčovou historickou událost ovlivňující myšlení i politiku dodnes, je jí zcela nesporně poválečné vyhnání Němců a Benešovy dekrety. Někdo mne zajisté upozorní, že politicky korektní označení je tzv. dekrety prezidenta republiky. Proti tomu hovoří jak Edvard Beneš, který je sám označoval jako mé dekrety, tak i politická korektnost. Muselo by znít tzv. dekrety tzv. prezidenta republiky. Dávám přednost kratší a zažité.

Jejich nejnovější připomínkou je demonstrativní odhalení sochy Edvardu Benešovi 11. dubna 2010 před právnickou fakultou (!) v Brně, iniciované na první pohled bez jakékoli souvislosti, logiky a uchopitelného důvodu Československou obcí legionářskou a Sdružením československých zahraničních letců.

Zobrazení: 3499

Nebýt toho, že mne Tomáš nepustil ven o revoluci a po ní, byla bych se vrhla mezi lidi a zabíjela německé ženy a děti. Celá ta léta jsem o tom snila a do poslední maličkosti jsem si představovala rozkoš z krve a smrti. Myslela jsem na příklad s hrůzným pocitem rozkoše na to, jak budu tlouci hlavou malého německého dítěte o telegrafní tyč tak dlouho, dokud neuvidím růžově bílý mozek. A měla jsem chuť, když jsem viděla karavany zajatců, stoupnout si mezi ně a tlouci je bičem přes skloněné tváře.

  1. Cikáni
  2. Lety