Nás ne, my jsme ho nevolili, křičela zoufale pološílená Gerda vzhůru k nebesům. A jakoby ji tam nahoře vyslyšeli, její dům zasažen nebyl. Uhořela i s dětmi teprve v ohnivé bouři, kterou bomby rozpoutaly.

Rozmlouvat rozzuřenému davu jeho nejoblíbenějšího nepřítele je nejen nevděčná, ale i nebezpečná činnost. O to víc, je-li zuřivost předem naplánovanou, kalkulovanou a manipulovanou součástí záměrů těch, kdo jsou od počátku neochvějně rozhodnuti jít do toho. Rozmlouvat v předvečer první světové války Němcům, Francouzům, Angličanům, že svaté válečné nadšení je jen nástrojem těch, kdo touží po nových koloniích, a že přinese zkázu a smrt desítek milionů, by vedlo rovnou před soud pro vlastizradu. Rozmlouvat Němcům, že upřímné nadšení osvobozovat svět od mezinárodní plutokracie a židobolševiků je jen výplodem chorého mozku, který světu i jim přinese největší utrpení v dějinách, by vedlo rovnou na popraviště. Rozmlouvat Čechům, že spravedlivá odplata Němcům slouží jen tomu, aby se moci mohla chopit nikým nezvolená klika, která zemi přinese třiačtyřicet let diktatury a vazalství, by vedlo rovnou do lágru. Rozmlouvat Evropanům, že jejich odhodlání potrestat zločince Putina je jen kalkulovaným tahem na šachovnici těch, kdo chtějí natrvalo eliminovat velmocenskou konkurenci, a že přinese ještě větší válku, zkázu, utrpení a smrt – to dosud ještě trestné není.

Na Bělehrad! Na Moskvu! Psíci oddaní, stačí ukázat. Takhle štěkají pro každého pána. Jenže když je po všem, najednou jsou k noze vítězi.

Ne, nejde o stoleté Švejkovo výročí a následnou tragédii. Jde o tragédii novou, právě rozehranou, ve které v roli českého fouska ochotně zaskakuje Evropa. V čele s Evropou Novou Donalda Rumsfelda, odchovanou v chlapáčtějším duchu než v babských žvástech o míru.

Skutečně, ať již autor stojí na jedné, či druhé straně, anebo se snaží o nezaujatost, základní přístup je vždy stejný: EU/NATO/Washington versus Moskva. Samotná Ukrajina je kus hadru, o který se Západ s Východem přetahují. Výsledek tomu odpovídá – přetrhli ho. Jenomže se, obávám se, přehlédli, že se oběma vývoj vymkl a že další směr nebude určovat ani tak NATO a Putin, jako dynamika Ukrajiny samotné.

Nástup neocons se přirozeně nevyhnul ani Mexiku. V roce 1988 se přes masové protesty do prezidentského úřadu dostal podvodem Carlos Salinas de Gortari a neprodleně zahájil neoliberální reformy. Jejich vyvrcholením bylo uzavření obchodní smlouvy NAFTA (Nord American Free Trade Agreement) o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem. Vstoupila v platnost 1. ledna 1994 a ještě do konce roku stačila mexická ekonomika zkolabovat. Stejný den zahájila Zapatistická armáda národního osvobození (EZLN) proti smlouvě čtrnáctidenní povstání v Chiapas. V roce 2000 pak poprvé po 71 letech prohrála Instituční revoluční strana (PRI) prezidentské volby.