Léta jsem psával do Britských listů. Bývalo to nejlepší periodikum, které jsme měli. Na 3000 autorů sestavilo bez zadání a honorářů denně vydání, které úrovní předstihovalo vše, co vyprodukovaly placené redakční aparáty. Takhle to fungovalo šestnáct let, než se redakce rozhodla zařadit se do ideologicky správného mainstreamu.

Tím jsem přišel o vydavatele i o čtenáře. Další server se srovnatelnou šíři záběru a čtenářské obce nemáme. Přitom je pár témat, ke kterým bych rád dál psal.

Nakonec jsem se rozhodl zařídit si vlastní blog. Nakopíroval jsem do něho nejprve nějaké své starší texty, většina z nich vyšla i knižně - Aby se tu dalo žít, díl I a díl II.

A hned jsem k nim připojil diskuzi. Protože kvalifikované názory se utvářejí teprve v konfrontaci s jinými. Vlastně je tahle možnost psát o problémech, které vidím jinak než většina ostatních, jen jedna část. Ta druhá, důležitější, je hledat řešení. A to nejde jinak než společně.