Vytisknout
Zobrazení: 2735

Nástup neocons se přirozeně nevyhnul ani Mexiku. V roce 1988 se přes masové protesty do prezidentského úřadu dostal podvodem Carlos Salinas de Gortari a neprodleně zahájil neoliberální reformy. Jejich vyvrcholením bylo uzavření obchodní smlouvy NAFTA (Nord American Free Trade Agreement) o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem. Vstoupila v platnost 1. ledna 1994 a ještě do konce roku stačila mexická ekonomika zkolabovat. Stejný den zahájila Zapatistická armáda národního osvobození (EZLN) proti smlouvě čtrnáctidenní povstání v Chiapas. V roce 2000 pak poprvé po 71 letech prohrála Instituční revoluční strana (PRI) prezidentské volby.

V Evropě se v té době ambice politiků ještě plně soustředily na rozpadlý východní blok, avšak ke konci století již bylo rozšíření až na hranice Ruska a Ukrajiny jen otázkou času a formalit. Politici si začali lámat hlavu co dál. USA s NATO oprášily starší plány a naléhaly na Drang nach Osten, nejprve severním obchvatem přes Balt, pak jižním přes Kavkaz a nakonec frontálně na Ukrajinu a Bělorusko. Když však své představy v roce 1999 v Srbsku, o dva roky později v Afghánistánu a za další dva roky v Iráku konkretizovaly, došlo v Evropě k jistému vystřízlivění.

Za plyn náhradu nemáme, konstatoval Gerhard Schröder, a znovu si proti sobě poštvat Rusy by byla sebevražda, co bych asi dělal, až tady skončím. Vidím to podobně, přikývl Jacques Chirac, také jsme si to ozkoušeli. Navrhoval bych spíš francouzskou Afriku. A Kongo, vyhrkl Guy Verhofstadt. Schröder se zamračil a Tanzanii raději ani nezmínil. Felipe González zavrtěl hlavou. Islám, uprchlíci, korupce, to bychom si to rozkládali zevnitř, pravil, něco kulturně bližšího a geograficky vzdálenějšího. Přítomní se po sobě bezradně podívali. Austrálii? zkusil štěstí Tony Blair. To tak, utrhl se na něho Silvio Berlusconi, máme už dost problémů s vámi. Myslel jsem teď spíš na naše kolonie, poznamenal nesměle González. Kanáry? Bereme, nadchli se všichni. Ne ostrovy, povídá González znechuceně, ty už máme. Kontinent.

Přítomným se zatajil dech. To by se Amíkům asi nelíbilo, namítl po chvilce Blair. Muselo by se jim to dobře prodat, uvažoval Berlusconi, jih má jejich neoliberalismu po krk a my bychom jako mohli být zárukou, že neuletí moc doleva. Chirac nedůvěřivě vrtěl hlavou, to nám nesežerou, zapochyboval. Tím bych si tak jist nebyl, pravil Schröder, ono se jim to dost vymyká a dvakrát na vybranou nemají. Hlavně aby se to pak nevymklo nám, namítl Blair. Právě, povídá González, proto vzdálenější. Když vymkne, tak si to vyzobou Amíci, my nic neriskujeme. Přítomní ještě chvíli diskutovali a nakonec se dohodli, že opatrně zahájí nezávazné sondážní rozhovory.

Evropská unie? zeptal se užasle Hugo Chávez, to by bylo od čerta k ďáblu, leda tak ještě sovětské Rusko. A uznáte Palestinský stát v hranicích z roku 1967? ověřoval si nejprve Rafael Correa. Volný přístup na evropské trhy by všechny rodiny jistě uvítaly, ubezpečil Álvaro Uribe, ale naše obchodní ponorková flotila má akční rádius jen pár set kilometrů. Případně byste si vy mohli zažádat o asociační dohodu s Brazílií, nabídl zdvořile Lula da Silva.

Asociační dohodu říkáte, rozvažoval Felipe Calderón a přepočítával si, kolik hlasů by tím mohl odlákat Lópezu Obradorovi a kolik získat na povstaleckém jihu; ale my už jsme v NAFTA. To je zatím docela nezávazný rozhovor, pravila Catherine Ashton, ale pokud by byl z vaší strany zájem, jistě bychom společně nějaké pro všechny strany přijatelné řešení nalezli. Calderón dlouze pokyvoval hlavou, máme zrovna nějaké finanční potíže, pravil nakonec, naposledy nám hodně pomohl Bill Clinton. Evropská unie má pro takové případy stabilizační fond, ujistila ho Ashton.

Evropani verbují Mexiko do EU, oznámil vyděšený John Kerry. Cože?! vyskočil Barack Obama od zpráv o čínské námořní obraně, a co je s tou Ukrajinou? Tu ne, přiznal Kerry, oni to obrátili proti nám. Je to ověřené? zeptal se Obama. Máme to z odposlechů Oficina Presidencia a ověřili jsme si to u zapatistů, pravil Kerry. Obama popadl telefon. Můžeš mi vysvětlit, co to má s tím Mexikem ksakru znamenat? ptal se vzteky bez sebe. Ale to je nedorozumění, odpověděla mile Angela Merkel, to není nic proti tobě ani proti Spojeným státům, naopak. Když se Mexiko rozhodne přistoupit k EU, posílí se tím transatlantická osa a přispěje to ke stabilizaci Latinské Ameriky. Obama zalapal po dechu. Mexiko je neoddělitelné od USA, pravil velice rozhodným hlasem, když se vzpamatoval. Mexiko, to je Texas, Nové Mexiko, Kalifornie, Arizona a řada států, které k nám zatím ještě formálně nepatří, ale děláme na tom. V Mexiku žijí Američané a v Americe Mexičané, tady nemá Evropa co pohledávat. My jsme toho názoru, opáčila Merkel, že je to suverénní země a že se může rozhodovat sama za sebe. Měl bys tam raději Svaz sovětských latinskoamerických republik?

Zpráva o zahájení asociačních jednání Mexika s Evropskou unií zcela ovládla mediální svět. Reakce v samotném Mexiku byly převážně pozitivní. Vždyť Mexiko je už od 16. století evropská země, vysvětloval dotázaný na ulici Ciudad de México. Evropa nám odpomůže od korupce, mínil další z Victoria Reynosa. Ano, do Evropy, našeho papeže už tam máme, jásala huicholka z Guadalajara. To bude výtečný doplněk k NAFTA, staneme se obchodním mostem mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, mnul si ruce podnikatel z Chihuahua. To znamená evropské sociální standardy, konec bídy, chudoby a gringovského vykořisťování, vysvětloval vousatý marxista z Tuxtla Gutiérrez.

Calderóna pryč, nařídil Obama Johnu Brennanovi, potřebujeme tam někoho absolutně spolehlivého. A nabídnout peníze. Peníze nemáme, namítl Brennan. Dotisknout, tohle má prioritu, řekl Obama.

Následující volby 2012 vyhrál Enrique Peña Nieto a k moci se po dvanácti letech vrátila PRI. Desetitisíce lidí po celé zemi se účastnily protestních pochodů, PRI se stala symbolem korupce, represe, hospodářského rozvratu a volebního podvodu. Situace eskalovala, když Nieto v říjnu 2013 odmítl připravené asociační dohody s EU podepsat. Naléhavě potřebujeme finanční pomoc, vysvětlil, USA nám ji nabízí hned, EU až když splníme její kritéria a to je na dlouhá léta. USA jsou naším největším obchodním partnerem a EU nám za to žádnou náhradu nenabízí.

Ale Paseo de la Reforma mezitím již obsadil půlmilionový dav s vlajkami Mexika a EU, zatarasil bulvár barikádami, vyvolával hesla proti korupci, represi, Nietovi, PRI, NAFTA, za připojení k EU a za Mexiko Mexičanům. Demonstrace pokračovaly nepřetržitě následující měsíce a u Columna de la Indepencia se střídali řečníci všech směrů: učitelé, studenti z hnutí Yo Soy 132, politici z Národní akční strany a Strany demokratické revoluce, zapatističtí radikálové. Jejich mírovému boji za svobodu vyjádřila podporu řada evropských i ruských politiků, někteří, jako bývalý německý ministr vnitra Gerhart Baum, se dokonce dostavili osobně. O méně početných proamerických demonstracích na nedaleké Campos Elyseos, v Sonoře, Chihuahua a Coahuila zevrubně informovala americká média; evropská a ruská okrajově.

Policie se opakovaně pokoušela demonstrace brutálně rozehnat, ale jediným efektem byla eskalace násilí na obou stranách s prvními mrtvými. Přes všechny evropské, ruské i americké výzvy k ukončení násilností a k jednání o kompromisu vyvrcholily události v únoru ostrou střelbou z oken hotelu Sheraton, která usmrtila desítky lidí, z toho řadu policistů. Nikdo nepochyboval, že rozkaz dal Nieto. Vy zodpovědní za Evropu, volal francouzský filosof Bernhard-Henri Lévy, paní Ashton, pánové Barroso a Schulzi i vy ostatní, není vaše místo na hořícím Paseo de la Reforma, který demonstranti již dávno přejmenovali na Paseo de la Európa?

Pod nátlakem uzavřel Nieto se zástupci EU a USA dohodu o utvoření nové vlády národní jednoty a o předčasných volbách. Mezitím však již skupiny zakuklených a po zuby ozbrojených demonstrantů prolomily policejní linie před parlamentem a ultimativně požadovaly jeho okamžité sesazení. Nietovi nezbylo než utéct a parlament spěšně změnil ústavu, najmenoval novou vládu a zrušil zákon připouštějící angličtinu jako úřední jazyk.

Okamžitě obsadit, přinejmenším sever, shrnul situaci Ray Odierno. Zamítnuto, odpověděl Obama. Zapatističtí komunisté mají kontrolu nad armádou a hrozí, že budou masakrovat Američany, namítl Odierno. Nereagovat znamená munici a hlasy pro Romneyho a McCaina, poznamenala Valerie Jarrett. S Mexikem ztratíme druhého největšího obchodního partnera a jediný zdroj plazmových obrazovek, kokainu a laciné pracovní síly, připomněla přizvaná Shannon K. O’Nail. Když se nepostavíme za Mexiko, přisadil si Kerry, jak mám Japonce, Korejce a Tchajwance přesvědčovat, že se postavíme za ně?

Obama povzdechl. Zrovna nás vypráskali z Iráku a Afghánistánu, povídá, o chlup jsme se vyhnuli Íránu a Sýrii, jak chcete národ přesvědčit o nové válce a ještě k tomu doma, kde by všichni měli ty mrtvé na očích? Kdyby nás nakonec vypráskali ještě z Mexika, dostal bych se do dějepisu jako horší Bush a ne jako mírotvůrce. Army do toho tahat nebudeme. Nemusela by to být U. S. Army, uvažoval Odierno, mohli by si sundat odznaky, zamazat čísla a tvářit se jako mexická domobrana. Obama dlouze rozvažoval. Zamítnuto, rozhodl nakonec, Mexiko je suverénní stát a má plné právo svobodně se rozhodovat podle vlastní úvahy.

Krátce na to propukly demonstrace a bouře proti Ciudad de México a nové vládě v řadě severomexických států. Všude se organizuje ozbrojená domobrana a na mnoha místech jsou napadáni občané evropského původu, zejména německého, italského a polského. Francisco Vega de Lamadrid vyhlásil urychlené referendum o vystoupení Svobodného a suverénního státu Dolní Kalifornie ze svazku Spojených států mexických a o jeho přistoupení ke Spojeným státům americkým. Pozorovatelé se shodují, že rozhodující většina občanů návrh podpoří. Guvernéři Dolní Jižní Kalifornie, Sonory a Chihuahua čekají jen na ubezpečení podpory ze strany USA, aby se přidali, a další čekají, jak to nakonec dopadne. USA označují novou mexickou vládu za nelegitimní a pučistickou a odmítají s ní jednat. Do vnitřního vývoje Mexika nicméně nezasahují, pouze Národní garda připravuje podél mexických hranic záchytné tábory.

Územní celistvost Mexika uhájíme, hřímal nově jmenovaný premiér Gustavo Madero Muñoz z Národní akční strany, nedáme ani čtvereční stopu Mexika! Nový ministr obrany Subcomandante Marcos okamžitě nahradil dosavadní zkorumpovanou generalitu zkušenými bojovníky Zapatistické armády národního osvobození a část armádních sborů pod velením Subcomandante Elisy přesunul na manévry do Sinaloa, kde se má prověřit jejich připravenost vyčistit zemi od imperialistických agentů. Zatím se nesetkaly s větším odporem a počet obětí se dosud drží v rozumných mezích. Armáda je však plně motivována a s dalším postupem na sever se to ještě může změnit.

Novější informace o přistoupení Mexika k Evropské unii v tomto okamžiku nejsou známy a musím proto čtenáře odkázat na denní zpravodajství v médiích.

Původní text vyšel v Britských listech 14. 3. 2014
Tiskem: Aby se tu dalo žít I
Diskuze