V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.

Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?

V neděli 16. března nařídil Donald Trump obnovit bombardování jemenských Hútíů. V úterý dal Izraeli zelenou k pokračování genocidy v Gaze a ten po měsíci a půl relativního klidu zahájil novou sérii brutálních útoků. Ve čtvrtek předložil Trump ultimátum Íránu a připravuje armádu na válku proti němu.

Jeho přívrženci ani analytici nechápou, co se to s mírotvorcem Trumpem po volební protiválečné kampani za mír na Ukrajině a na Středním východě, opakovaně navrhovaným na Nobelovu cenu míru, tak najednou stalo.

Řekl bych, že je to otázkou perspektivy. Připravovaná válka proti Íránu vykazuje nápadně shodné vzorce a souvislosti s genezí války proti Iráku v roce 2003.

Pro ty mladší: osmdesátá léta minulého století charakterizovalo schizma mezi rigidním ideologickým establishmentem Komunistické strany a širokým očekáváním ekonomických i politických změn ze strany obyvatelstva.  Příslušníkům establishmentu šlo – z jejich perspektivy – nejen o udržení teplých pozic, ale de facto přímo o kejhák: cesty, kterými se k moci dostali a u ní držely se daly sotva obhájit a atmosféra ve společnosti pro ně nevěstila nic dobrého.

Obranu viděly v ideologické práci s masami a v cenzuře. Mainstreamová média jednotně vykreslovala Západ jako úhlavního nepřítele provádějící ideologickou diverzi prostřednictvím buržoazní propagandy šířené nepřáteli socialismu s cílem násilím svrhnout socialistické zřízení a nastolit kapitalismus. Efekt byl omezený; Západ se vyznačoval příkladným životním standardem, mírou svobod a ideou lidských práv a snaha o násilné svržení režimu se dala doložit jedině prázdnými slovy.

Být nepřítelem Ameriky může být nebezpečné, ale být jejím přítelem je fatální.

Hojně citovaný výrok Henryho Kissingera poté, když v roce 1963 převzal ve Vietnamu moc americký přítel, diktátor Nguyễn Văn Thiệu, a nechal zastřelit dosavadního amerického přítele, diktátora Ngô Ðình Diệma, zaznamenal William F. Buckley Jr. Když o deset let později Američané z Vietnamu bezhlavě prchali, zanechali své přátele péči komunistického Việt Cộngu.

Mezitím by Kissingerův výrok mohla potvrdit úctyhodná řádka dalších amerických přátel, namátkou Rezá Šáh Pahlaví, vyhnaný z Iránu v roce 1979, Saddám Husajn, popravený v roce 2006, afghánští mudžahedínové naverbovaní v roce 1978 k boji proti SSSR a pak jako Tálibán a Al-Káida prominentní američtí nepřátelé, Iráčtí Kurdové a šítové, v roce 1991 podněcovaní k povstání proti Saddámovi a přenechaní jeho odplatě, Michail Saakašvili, v roce 2008 podněcovaný k útoku na ruské oblasti Gruzie, dnes v gruzínském vězení, afghánští přátelé, po útěku v roce 2020 rovněž zanechaní péči Tálibánu. A ovšem: Rusko po roce 1992 a Čína v novém století. A: Ukrajina a Evropa od roku 2014.

Amerika nemá permanentní přátele nebo nepřátele, má jen své zájmy, vysvětlil Kissinger.

Úroveň informovanosti rozděluje západní publikum na dvě velké skupiny: na pasivní většinu, odkázanou na informace mainstreamových médií, a na aktivní menšinu, které si je vyhledává sama. V posledních desetiletích se jejich obrázky světa vzdálily až do úplného protikladu, nejpregnantněji ilustrovaného narativy aktuálních konfliktů. Pro první skupinu jsou Rusko a Palestinci pachatelé a Ukrajina a Izrael jejich oběti. Pro druhou jsou pachately USA a Izrael a jejich oběťmi Ukrajina, Rusko a Palestinci.

Postupnou divergenci narativů lze sledovat nejpozději od atentátu na JFK v roce 1963, avšak pro dnešní polarizaci jsou klíčovou událostí útoky 11. září 2001 (9/11). Podle Závěrečné zprávy vládní Komise 9/11 z července 2004 je spáchalo 19 teroristů islámské al-Kájdy pod vedením Osamy bin Ládina. Opozice proti tomuto narativu je exemplární ukázkou vitality a houževnatosti americké občanské společnosti.

Chcípla kočka. Stářím, jak mívají ve zvyku. Ne jen tak ledajaká, pelíšek měla na hradě. Byla mazlíčkem manželky komunistického rozvědčíka, generála NATO a prezidenta.

Země se propadla do smutku. Média soustrastně popisují zármutek první dámy, vláda, politici i prostí občané zasílají kondolence, kočce se dostalo pietní stránky na Wikipedii. Nikdy nezapomeneme.

Opona se rozhrnula. Před konsternovaným světem se odehrává inscenace genocidy pod dohledem, asistencí a ochranou světového hegemona.

Žádnou vodu, žádné jídlo, žádné léky, žádné palivo, žádnou elektřinu! Bojujeme proti lidské zvěři. Odpovědný je celý národ, nikdo není nevinný. Úplně spálit, už žádná naděje. Zničte Gazu hned! Teď! Nakba! Nakba, která zastíní Nakbu 1948. Vymazat je, jejich rodiny, jejich matky a jejich děti. Tato zvířata již nesmějí žít.

Je to Amálek, volá Vůdce – národ, který stál v cestě Židům při emigraci z Egypta. Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíš vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla, přikazuje Jehova králi Samuelovi (1S 15,3). Vyhladíš památku Amáleka pod nebem, nezapomínejž na to! (Dt 25,19)

To je rámec, ve kterém izraelské tažení na Gazu v říjnu začíná. Pomineme-li bezprostřední důsledky – mrtvé, lidské utrpení, zničenou zemi, bude dlouhodobým důsledkem zásadní zlom paradigmat a klišé západního světa. Ve své samolibé vyvolenosti si Netanyahu a sionističtí politici neuvědomují, jakou Pandořinu skříňku otevřeli.

Tak tedy Izrael, USA, celý svět byl neočekávaným útokem Hamásu překvapen? Přišlo mi to od prvního okamžiku tak nevěrohodné, že jsem o tom spontánně začal psát. Pak jsem se nechal řadou analytiků a komentátorů, jejichž úsudku si cením, přesvědčit, že Mossad, Šin Bet, AMAN, 8200, SIGINT, Divize Gaza, DAROM fatálně selhaly, protože ve své samolibosti a aroganci věřily víc vlastnímu konceptu Hamásu, který nemá o bojování zájem, než docházejícím informacím a vlastním očím; že IDF byly od hranic Gazy staženy na Západním břeh, aby ochránily osadníky loupící palestinskou půdu; že Hamás stačil zničit veškerá komunikační zařízení IDF dřív, než napadené posty vůbec mohly spustit poplach; že se příliš sofistikované systémy jako zeď mezi Gazou a Izraelem mohou ukázat jako náchylné poruchám a selhání. Tak jsem rozepsaný text zahodil.

Mezitím se objevily další informace a měl jsem čas si to nechat projít hlavou. Mým závěrem je, že izraelská a pravděpodobně i americká politická, zpravodajská a vojenská elita o připravovaném útoku nejen předem věděly, ale že tvořil osu jejich širšího strategického plánu. Předem uvádím, že to je má konspirační teorie a nemohu ji podložit důkazy. Ale, jak již to bývá, konspirační teorie bývají předmětem nedůvěry a difamací, než se prokáže, že měly pravdu.