Vytisknout
Zobrazeno: 1233

Nezískávat prospěch na úkor ostatních, shrnul jsem v jedné internetové diskusi jakési etické minimum. Ale když si koupím rohlík, získá přece pekař také korunu na můj úkor, namítl můj partner. Podivil jsem se a dialog příležitostně uváděl jako příklad hodnotové dezorientace, která znemožňuje rozlišovat mezi obchodem a krádeží. A divil jsem se dál, když řada partnerů vůbec nechápala, co by na této logice mělo být chybné.

Pro jistotu tedy: koupím-li za korunu rohlík, má pro mne větší hodnotu, než korunu – jinak bych ji za něj nedal. Pro pekaře má hodnotu menší – jinak by ho za ni neprodal. Vydělali jsme tedy oba, majetek nás obou se koupí zvýšil. Obchod – či obecně dělba práce – je oním nevyčerpatelným zdrojem, který nás od křesání pazourkem ve studené jeskyni přivedl před televizor ve vytopeném bytě.

Kdybych já mu ten rohlík ukradl nebo on mně tu korunu, zvýšil by se majetek jednoho z nás, zatímco majetek druhého by se snížil. Kradení směřuje přesně opačným směrem, to bychom my, Češi, mohli už konečně vědět.

Možná se tím minimalistickým kritériem dá popsat i současná finanční krize. Vraťme se ke známým příběhům z dávných Věstonic a k otázce, kde končí obchod a začíná krádež.

Jednoho dne nalezl Kopčem mamuta uvízlého ve skalní prohlubni. Přivolal ostatní a společnými silami ho udolali. To byl ovšem zcela mimořádný úlovek a tlupa měla najednou zásoby na celý měsíc. Kopčem pak prohlubeň denně kontroloval, ale žádný další mamut už do ní spadnout nechtěl.

Mohli bychom vyhrabat díru přímo na mamutí stezce, povídá. Tu bychom hrabali čtrnáct dní a neměli přitom co jíst, namítl Veverčák. Mám nějaké nasušené maso a Kopčem také, povídá Mamutík. Když se o ně podělíme, mohlo by to stačit a my si to z uloveného mamuta pak zase vezmeme zpátky. Všichni souhlasili, plácli si a vydařilo se.

Ale kdyby se nevydařilo, povídá Kopčem Mamutíkovi, přišli bychom o všechny zásoby a byli na mizině. Takhle se to dělat nedá.

Za další měsíc, když mamuta dojedli, začali lovci uvažovat o novém lovu. Dáte nám zase sušené maso, abychom mohli vyhrabat díru? zeptal se Veverčák. Dám, povídá Mamutík. Dám, povídá Kopčem, ale vezmu si pak z mamuta dvakrát tolik, aby zbylo, kdyby se nevydařilo. Lovci chvíli rokovali, ale proti vidině veverek a koroptví to pořád byla dobrá nabídka. Společně tedy ulovili třetího mamuta, pak čtvrtého a Kopčem měl plné ruce práce se sušením.

Rozkřiklo se to, do Věstonic začali přicházet cizí kupci a nabízeli za mamutí maso pazourky, ovčí houně, sůl, hrnce. Věstoničtí teď chodili v elegantních kožených halenách se sekerou u pasu, maso si krájeli na kostičky a vařili je v hrncích ve slané vodě s kopřivami, na noc se zachumlali do teplých houní a utěšeně tloustli.

Už s vámi lovit nebudu, povídá Kopčem Mamutíkovi, je to nebezpečné, a kdyby se mi něco stalo, neměli byste co jíst při příštím hrabání. Stačí, když dám maso předem, z podílu pak mám stejně víc, než bych si sám nalovil.

Při dalších lovech Kopčem už jen přihlížel, radil a hlavně vyměňoval. Dám ti všechny tyhle pazourky za tvůj podíl z tohohle lovu, povídá mu jednou kupec Steiner. Pche, za ten dostanu víc, nafoukl se Kopčem. Možná, povídá Steiner, ale možná se nevydaří a nebudeš mít nic. Tyhle pazourky máš jisté a hned. Kopčem chvíli přemýšlel, pak si plácli. Nech mi tady všechnu tu sůl, povídá dalšímu kupci, přenechám ti za ní svůj podíl z příštího lovu. Kupec si to na prstech přepočítal a plácli si.

Vlastně je docela jedno, jestli mamuta ulovíte, povídá Kopčem Mamutíkovi. Úplně stačí, když se na něho chystáte.

Ty houně beru všechny, řekl dalšímu kupci, přenechám ti za ně svůj podíl z přespříštího lovu. A kdy to bude? zeptal se kupec. Kopčem pokrčil rameny. Někdy zjara, povídá. Kupec zavrtěl hlavou. Potřebujeme jíst hned, řekl a vyměnil houně za hotové.

Kopčem se rozběhl za lovci, kteří se s přecpanými břichy povalovali kolem ohniště a plácali si ženské z hlíny. Musíte okamžitě lovit dalšího mamuta, přikázal jim. Proč? podivil se Veverčák, máme ještě dost. Abych ho vyměnil za houně, vysvětlil Kopčem. K čemu, vždyť je teplo, Veverčák na to. Kopčem se otočil na podpatku a namířil si to přímo do Dunajovic. Naučím vás lovit mamuty, povídá, a dám vám na to dopředu maso. Pak se zastavil ještě v Drnholci a v Březí.

Za ty hrnce ti přenechám svůj podíl z drnholeckého mamuta, řekl kupci Foxovi. To nejde, povídá Fox, vezu to do Mikulova vyměnit za víno. Ale můžu ti za tvůj podíl z příštího mamuta přenechat svůj podíl z příštího pálení hrnců. A plácli si. Postupně Kopčem získal ještě podíly z pazourkového naleziště, solné jámy a ovčího stáda.

Podíly jsou nejlepší, vysvětloval Mamutíkovi, už jsem všechny ty krámy stejně neměl kde skladovat. Teď jich mám daleko víc a přitom se o ně vůbec nemusím starat.

Někdy byl masa dostatek a nikdo za ně nechtěl skoro nic dát. Zato za sůl a hrnce. Pak se maso dojedlo, nikdo nepotřeboval sůl a hrnce, všichni sháněli pazourky na sekery a oštěpy. Hele, to máš úplně jedno, co vyměňuješ, vysvětloval Kopčem Mamutíkovi. Hlavní je dávat, co zrovna všichni chtějí, za to, co zrovna nikdo nechce. Ono se to pak zase otočí. Nějaké lovy, pálení hrnců, hledání pazourků nebo pěstování ovcí tě vůbec nemusí zajímat.

Jednou se přepočítal. Vyměnil všechno za výhodné podíly na ovčích stádech, jenže počátkem léta houně nikdo nechtěl a Kopčem neměl co jíst. Půjč mi svůj podíl z příštího lovu, povídá Mamutíkovi, vrátím ti jej za týden a přidám hrnec. Mamutík se podivil, ale plácli si a Kopčem jeho podíl obratem vyměnil s Foxem za podíl na příštím pálení hrnců. Během týdne ulovili mamuty v Dunajovicích a v Březí, masa bylo všude dost a nikdo o ně nestál, začala sháňka po soli a po hrncích. Kopčem získal Mamutíkův podíl od Foxe za pár hrnců zpět a ještě mu zbylo na pazourky. Už s tebou měnit nebudu, povídá mu Fox, měl jsem jich hromadu a zbylo mi tohle.

Wow, to je teda jiná, povídá Kopčem Mamutíkovi, když mu podíl vracel. Neměl jsem nic a do týdne mám hromadu pazourků. Takhle se to musí.

Dám ti za to maso štůček houní, povídá Steinerovi, ale ne hned, až při úplňku. Steiner se zamyslel – proč ne, řekl si, maso už nikdo nechce, houně se vymění vždycky. Nazítří za Kopčemem došel Veverčák. Dej nám maso, povídá, dojedli jsme mamuta a musíme hrabat díru. Nedám, povídá Kopčem. Jak nedám? rozčílil se Veverčák, přece musíme lovit mamuta, abychom měli co jíst. Jezte borůvky, povídá Kopčem, jsou zdravé. O mamuty nikdo nestojí, jsou jich přebytky. Stejně odmítl i lovce z Dunajovic a z Březí, jen Drnholeckým dal, ale jako podíl si vymínil celou půlku úlovku.

Když se měsíc zakulatil, zašel za Steinerem. Tady máš ty houně, dej mi maso, povídá. Nemám, Steiner na to, není. V Drnholci je, povídá Kopčem. Chtějí za ně pazourkové naleziště, solnou jámu a štůček houní. Ale to je všechno, co mám, vyděsil se Steiner, to bych pak byl úplně na mizině. No a co, povídá Kopčem, plácli jsme si přece. Steinerovi nezbylo než všechen majetek přepsat na Kopčema a oběsit se.

Kdepak podíly, povídá Kopčem Mamutíkovi, deriváty, to je to pravé ořechové. Nepotřebuješ na to dohromady nic a vyděláváš, ať podíly stoupají, nebo padají.

Věstonice se teď vrátily ke starému a cizí kupci si je ze svých tras zase vyškrtli. Ani Kopčemovi se nedařilo. Za výměnami musel podnikat dlouhé cesty, často se vrátil s nepořízenou a zásoby se mu tenčily. Je to bída, lamentoval Veverčák, celé dny se honíme po Pálavě za veverkama a koroptevema a nikdo nás nezaloží, abychom vyhrabali díru. Protože kupci mají strach spolu vyměňovat a navzájem si nevěří, povídá Kopčem, Steiner se z toho tuhle oběsil. Ale co s tím, ptal se Mamutík, takhle to přece nejde dál. Měli byste kupce podpořit, povídá Kopčem, dát jim větší podíly a zaručit jim je, i když se nevydaří. Ostatní uvidí, že za kupcem stojí celá tlupa a nebudou mít strach s ním měnit. Lovci o tom dlouze rokovali. Kopčem má pravdu, rozhodl nakonec Mamutík, musíme se na kupce složit a pomoct jim, jinak budeme o hladu pořád. Všem spadl kámen ze srdce, že to nakonec vyřešili a že zase bude dobře.

Původní text: Britské listy 6. 11. 2008
Tiskem: Aby se tu dalo žít II
Diskuze